Šperky z lidských vlasů: Síla křehké krásy probuzená z dávných časů

K vlasům jsou od nepaměti přisuzovány magické síly. Údajně tkví v každém pramenu kus síly lidského života. V dřívějších dobách se staly nedílnou součástí památky po zesnulé osobě. A právě tyto důvody stály u zrození prvních šperků z vlasů. Traduje se, že vdovy si nechávaly z vlasů svých manželů vytvářet náhrdelníky, talismany a ty nosily až po zbytek svých dnů. V dnešní době se zdá být představa ozdoby vytvořené z vlasů přinejmenším úsměvná, bizarní či odpudivá.

Zkusme však veškeré předsudky hodit za hlavu a podívat se na jedinečnost těchto šperků z historického kontextu.

Samotné šperky lze rozdělit na dvě skupiny: na ozdoby z vlasových kadeří a šperky pletené z dlouhých pramenů vlasů.

Počátek vzniku ozdob z lidských vlasů je datován již v 16. století. Šperky však nebyly ještě příliš rozšířené. Skutečný boom přišel až ve století 17., kdy se těšily masové oblibě a staly se tak hlavním komponentem pro smuteční šperky, především v  Anglii.

Husté kadeře vlasů byly velmi cennou surovinou. Přesto se hojně využívaly pro tvorbu medailonů či prstenů. Takové šperky nosily dámy z vyšších vrstev, po pohřbu milované osoby.

Zhruba ve druhé polovině 18. století se převážně ve Francii vytvářely upomínkové, romantické brože, prsteny a náhrdelníky s monogramem zemřelého, nesené na vlně sentimentu. Byly to smuteční nápisy, zpodobňující lásku, přátelství, věrnost. Hodnoty, které jsou pro každého z nás jistě významné.

S příchodem romantismu v polovině 19. století se do Evropy postupně dostávaly masivní, zlaté medailony s fotografií blízké osoby. K medailonu se často připojoval také pramen vlasů zavěšený na sametové stužce. Opravdu největšího rozmachu se smuteční šperky vytvářené nejčastěji z hyalitu, gagátu, černého onyxu, emailu či obsidiánu, dosáhly po roce 1861. V tomto roce zemře královně Viktorii manžel Albert a ona vyhlásila státní smutek.

V roce 1835-1860, tedy období druhého rokoka si lidé oblíbili především křížové přívěsky, brože, náramky a náhrdelníky spletené z tenkých pramenů. Často byly obohaceny zlatými nitkami či perlami. Později se tvořili řetízky k pánským hodinkám, jenž byly splétané z tenkých pramenů vlasů. Ojediněle byly přidávané zlaté nitky, stříbro nebo měď s mosazí.

Ke šperkům ze splétaných pramenů patří také dar pro francouzskou portrétistku a malířku Louisu - Élisabeth Vigée-Le Brun od ruské carevny Kateřiny Veliké.

Technika, jenž byly tyto šperky tvořené je unikátní. Do jisté míry je velice podobná paličkování. Práce s vlasy byla náročná a vyžadovala preciznost a samozřejmě velké znalosti. Vlasy bylo třeba nejprve důkladně vyčistit, protřídit a navinout na paličku. Velmi zajímavý je fakt, že šperky tvořili především speciálně vyškolení kadeřníci. Později byly k dispozici také vzorníky, a první učebnice. Ty sloužily pro zpestření volných chvil bohatých dam.

Ke konci 19. století ubývalo šperků, které by měly sentimentální vazbu na blízkou osobu. Vlasy byly degradovány na materiál a byly vyráběné hromadně pro anonymní zájemce. Německá kunsthistorička Nina Gockerell považuje vlasové šperky za skutečný fenomén své doby. Později se upouštělo od sentimentality smutečních šperků a vyráběly se hromadně na zakázku. Vlasy byly zakrátko degradovány na pouhý materiál. Vlasy se tak vykupovaly, nejčastěji v Holandsku, Skandinávii a překvapivě také v českých zemích. Výrobci se snažili najít různé zajímavé odstíny vlasů a ty pak rafinovaně kombinovaly s hedvábím, skleněnými perlami nebo povoskovanými květy.

Šperky tvořené z vykoupených vlasů se však záhy staly také terčem kritiky a to především ze stran lékařů. V roce 1780 označil jeden z lékařů nošení šperků z cizích vlasů za příčinu vzniku hnisajícího vředu.

V současné době se s tématem vlasových šperků pojí dvě jména: americké návrhářky a šperkařky Kerry Howley a australské designérky Polly van der Glass.

Kerry Howley tato mladá výtvarnice dovedla vlasové umění povznést do mistrovských výšin. Z vlasů vytvořila kolekci náhrdelníků inspirované jemnou krásou a křehkostí krajek. Sama říká, že ji baví sledovat emocionální reakce lidí na její šperky.  Vystudovala First Class BA Hons- obor šperky a doplňky  na Univerzitě v Londýně.

Polly van der Glass vytvořila v roce 2005 kolekci šperků, jejíž výrobu zaměřila na materiály pocházející z lidského těla. Vlasy, zuby a nehty. Lidské tělo ji fascinuje, a proto se rozhodla prvky z něj transformovat do podoby šperků. Ty s oblibou kombinuje se stříbrem a jinými kovy Má titul z RMIT institutu -obor módní design a také se stala nositelkou ceny Fresh z roku 2006.

Šperky z vlasů můžete najít v mnoha sbírkách. Velmi známý je soubor Bavorského národního muzea v Mnichově.

Největší slávu tyto šperky mají již pravděpodobně za sebou.  Najdou se však i v našem století mnozí odvážliví kreativci, jenž rádi boří zajeté stereotypy a experimentují.

Zda je tento nápad bláznivý, daleko za hranicí estetiky či vkusu nechám na každém z vás.

Autorka: Nel Foberová

Použité zdroje:

KŘÍŽOVÁ, Alena. Šperk od antiky po současnost. Vydání první. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2015. Dějiny odívání. ISBN 978-80-7422-311-2

ZADRAŽILOVÁ, L.: Vlasové umění [online]. 2011 [cit. 2015–04–30]. Dostupné z: www.artcasopis.cz/clanky/vlasove-umeni

Působil v Šumperku během první poloviny 19. století šikovný kadeřník? [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.muzeum-sumperk.cz/domains/muzeum-sumperk.cz/index.php/cs/publikace/odborne-clanky/182-lenka-kirkosova-pusobil

http://www.kerryhowley.co.uk/

http://vanderglas.blogspot.cz/

http://beautifuldecay.com/tag/polly-van-der-glas/