Výlet do minulosti aneb kterak naše babičky zdobily vánoční stromeček

…Procházím prázdnou, tichou ulicí, pod nohami mi křupe udusaný sníh a za krk se vtírá zima. Ruce, v tlustých rukavicích mi mrznou a nepomáhá ani hrnek s horkým čajem. Slyším padat vločky. Ty jemné, tiché vyslankyně paní Zimy. Tančí mi na tváři. Nic není věčné, ani křehká krása malé vločky. Avšak. Za okny vidím hrdě napřímené jedličky ověnčené blyštivými baňkami.  Zavřete oči, zhluboka do plic nasajte vůni skořice, hřebíčku, vanilky a pojďte se mnou otevřít ten dávný příběh, jenž stojí u zrodu prvních vánočních ozdob.

Důležitost stromů je vpletena do lidského života odpradávna. Údajně se první stromy stávaly zdrojem síly v dobách tajemného pohanského kultu a sloužily pro oslavy „ svatých nocí“, jenž se zasvěcovaly slunečnímu božstvu. Za takové kultovní stromy byly považovány jedle, v malé míře také cypřiše. K tomuto tématu se mimo jiné pojí také mnoho legend. Jedna z nich praví, že první, kdo, ozdobil vánoční stromek, byl irský opat Kolumbián. Ten se vypravil do dalekého Burgundska, aby tamním pohanům osvětlil existenci Ježíše Krista.

Když, však v knize života obrátíme list, zjistíme, že historie zdobení vánočních stromků, není zdaleka tak dlouhá, jak by se mohlo zdát.

První a současně nejstarší zmínky se datují až v roce 1570 v německém městečku Brémy. Strom byl ozdoben pro děti cechovních řemeslníků. Je však třeba si uvědomit, že ještě na počátku 16. století bylo zdobení stromků považováno za pohanský rituál a církví silně kritizován. Teprve koncem 16. století jej církevní hodnostáři přijali jako jednu z mnoha vánočních tradic a vtiskli jí jistou náboženskou symboliku.  Roku 1795 se v německém Norimberku vyráběly cukrové figurky v podobě andělů, panenek nebo zvířat. Velmi oblíbenými se staly síťky z tisíců zlacených lískových ořechů. V 18. století se ozdobené stromky objevovaly především na dvoře urozených aristokratů a bohatého měšťanstva, takřka po celém Německu. Do Čech se první vánoční jedlička dostala v roce 1812, zasloužil se o to ředitel Stavovského divadla Johann Karl Liebich z Porýní.

Čím, si  lidé dříve  zdobily své stromky? Pochopitelně zpočátku hrála prim jednoduchost. Hojně se užívala čerstvá červená jablíčka jako symbol ovoce z ráje, domácí medové pečivo, skořápky vlašských ořechů nebo sušené švestky či datle. Velice často se zdobilo i slámou, šiškami nebo květinami z papíru. Papírové ozdoby se poté staly skutečnou doménou zejména v oblasti Podkrkonoší. V Praze se stalo oblíbeným sněhové figurální cukroví, které vznikalo pod rukama v dílně cukrářského mistra Josefa Reinmanna. Na Valašsku zase vznikaly po roce 1921, malé manufaktury specializující se na výrovu dřevěných ozdob.

Skleněné ozdoby lidé nejdříve vyráběli v prostředích svých domovů a to především formováním nad kahanem. Takovéto ozdoby z drobných, dutých perlí a skleněných tyčinek se navlékaly na drát. Vyráběla se se perličková letadla, lokomotivy, kanóny, kola, motorky, kočárky, vzducholodě, balóny… K tomu se později připojily čistě vánoční motivy – hvězdy, andělé, špice.

 Tradiční foukané skleněné ozdoby zahájily svojí éru mnohem později, před 1. polovinou 19. století. Údajně je počátek jejich výroby úzce spjat s příhodou, v níž se praví: Kdesi na území Alsaska v létě roku 1858 nevzešlo téměř žádné ovoce. Místní lidé neměli na zimu dostatek zásob a tak si své jedličky nemohli řádně vyzdobit. Sklářskému mistrovi z Goetzenbrucku, to bylo tuze líto a tak se rozhodl vyfouknout skleněné koule, které měly nést symboliku jablek. U nás se výroba foukaných ozdob soustředila převážně do oblastí Jizerských hor a Podkrkonoší. V roce 1908 byl za předního výrobce skleněných ozdob považován Josef Knobloch z Jablonce nad Nisou. Svým zákazníkům dokázal nabídnout pestrou škálu výrobků.

Během první světové války činnost takřka zanikla a znovu se k ní lidé vrátili až po válce. V té době se i rozmohla výroba velkých foukaných a malovaných ozdob.

A jak se taková vánoční ozdoba vyrábí?
Začíná se v místnosti, které se odborně říká „foukárna“, tam se ze skleněných trubic vyfoukávají tradiční tvary. Tímto způsobem vyrobené skleněné ozdoby putují do tzv. „stříbřírny“. Na tomto místě se do skleněných ozdob pomalu vlévá roztok dusičnanu stříbrného, ten pozvolna ulpí po celé vnitřní straně ozdoby.
Ozdoby dále putují do „smáčírny“, kde jsou pečlivě zahaleny do barevného kabátku.
Po řádném zaschnutí, již na ozdobu čekají šikovné ruce malířek a dekoratérek.

V současnosti existuje na trhu pestrá škála foukaných skleněných ozdob. Ty jsou dále stříbřeny, namáčeny do rozličných barev, dekorovány sítotiskem nebo doplněné ruční malbou. Sortiment se mění dle požadavků zákazníků a každoročně se doplňuje o 300 nových dekorů a tvarů. Lesk a originalitu dovedou náležitě ocenit také v zahraničí, a právě proto jsou ozdoby exportovány do celého světa.

Můžeme tedy hrdě prohlásit, že české skleněné ozdoby mají skutečně vybroušenou estetickou úroveň i perfektní technické zpracování.

Ať, už Vánoce milujete nebo se toto období snažíte zaspat, jedno je jisté. Bez křehkého třpytu skleněných ozdob, by zima neměla zdaleka takový šmrnc.

Použité zdroje:

NOVÝ, Petr. a col. autorů, Skleněné vánoční ozdoby: minulost, přítomnost, vize. Jablonec nad Nisou: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, 2010. ISBN 978-80-86397-12-2.

Fotografie vánočních ozdob, zapůjčeny a použity s laskavým souhlasem ze sbírek: Vlastivědného muzea Šumperk a Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Autorka:Nel Foberová