Přívěsek: Cínový šperk
Pro případ, že jste se rozhodli vyrobit si jednoduchý cínový šperk sami doma, připravila jsem malý návod, jak na to. Návod jsem napsala co nejsrozumitelněji, ale i tak vám při výrobě mohou některé informace chybět a doporučuji, než se do výroby šperků z cínu pustíte, navštívit kvalitní kurz. Velmi důležitá je také bezpečnost práce, hrot pájky dosahuje velmi vysoké teploty a mohlo by se snadno stát, že se ošklivě popálíte. I kámen se při zpracování rychle nahřeje, pracujte tedy v látkových rukavicích, nebo kámen držte v hadříku. Pozor také na roztavený cín - mohl by vám kápnout na ruku, či oděv. Nedoporučuji pracovat v obytné místnosti, při cínování se uvolňují výpary z cínu i chemikálií, proto je při cínování vhodné pracovat v dobře větrané dílně!
Metodou cínování (někdy se též používá termín Tiffany technika - já tento termín nepoužívám, označuje spíše výrobu vitráží, než šperků), se můžou zpracovávat nejrůznější materiály od minerálů, přes sklo, fosílie, mušle a jiné přírodniny, dřevo, keramiku až k některým polymerovým hmotám. Některé minerály a sklo jsou však na vysoké teploty háklivé a nemusí je dobře snášet. Například křemenné hmoty, fluorit, nebo vinuté sklo, můžete touto metodou zpracování zcela znehodnotit. Doporučuji poradu s odborníkem, než se do zpracování kamenů pustíte.
Potřeby pro metodu cínování lze nakoupit ve specializovaných prodejnách výtvarných potřeb, nebo ve firmě TGK, která se zabývá přímo prodejem všeho potřebného pro Tiffany techniku a cínování. Konkrétně budete potřebovat pájku (minimálně 40 W), letovací vodu - doporučuji bez obsahu kyseliny, měděnou olepovací pásku, hladítko, štětce na nanášení letovací vody a patiny, cín (cínů se používá několik druhů, pro začátečníky doporučuji cín s obsahem olova, který lze nejsnáze tavit a modelovat), kleště ketlovací a štípačky, dráty různých průměrů, nehořlavou podložku na pracovní stůl, nůžky, antioxidační přípravek, případně patinu a brusnou ocelovou vatu.
Základní potřeby pro cínování.
Nejprve je nutné kameny či sklo, které chcete cínovat, pečlivě odmastit. Nedoporučuji odmašťovat pomocí lihu, stačí kámen dobře omýt teplou vodou s jarem a osušit. Je vhodné umýt si důkladně i ruce, aby se kámen či sklo znovu nezamastili. Poté si naměříte okolo obvodu kamene měděnou olepovací pásku tak, abyste měli mírný přesah alespoň 2 mm, ale ne více jak 5 mm. Z pásky pak opatrně oddělíte malý kousek spodního papíru a přitisknete pásku stříbrnou stranou na kámen.
Neodlepujete celý papír, jen tu část, kterou právě lepíte, jinak pásku znehodnotíte. Postupujte pečlivě a důkladně pásku tiskněte ke kameni. Postupně odlepujte další část spodního papíru, dokud nepřenesete celou pásku na obvod kamene. Pak je nutné tuto pásku důkladně zahladit a odstranit pomocí hladítka všechny nerovnosti i vzduchové bubliny mezi páskou a kamenem, jinak by páska na kameni nedržela a kámen by z cínové obruby brzy vypadl.
Z cínového prutu si nastříhejte kleštěmi drobné čtverečky (2 - 3 mm) a umístěte je na nehořlavou podložku dále od sebe, aby se při doteku pájky neslévaly. Tyto čtverečky vám pomohou vyvarovat se nanášení příliš silné vrstvy cínu na pásku. Pro kámen velikosti cca 3,5 cm postačí bohatě dva čtverečky o velikosti 2 – 3 mm. Pokud byste nanesli na pásku zbytečně silnou vrstvu cínu, bude se cín hůře vyrovnávat do hladka a budou vznikat nevzhledné hrudky.
Nyní je čas zapnout pájku do zásuvky a počkat, až se nahřeje na potřebnou teplotu. Vhodnou teplotu poznáte snadno - pokud nad kousek cínu pájku přiložíte (cca 2 – 5 mm nad cínový čtvereček), sama si cín „přitáhne“.
Celou plochu měděné pásky a vše, co chcete pokrýt cínem, je nutné HOJNĚ natírat letovací vodou. Toto je velmi důležité! Budete-li používat letovací vody málo, nepodaří se cín nanést vůbec, nebo jen velmi ztěžka. Vždy, než se jakéhokoli místa dotknete pájkou, musí být toto místo důkladně zvlhčeno letovací vodou - musí tzv. „plavat“.
Nyní cín pájkou rozetřete rychlým pohybem po obvodu celé pásky, průběžně dle potřeby nanášejte letovací vodu, aby se dosáhlo tenké a hladké vrstvy.
Máte-li zacínovanou celou plochu měděné pásky, naměřte si drát na obrubu. Zdaleka ne všechny dráty jdou cínovat, opět doporučuji poradit se s odborníkem, než dráty nakoupíte. Drát potřebujete tak dlouhý, aby stačil na obrubu z obou stran pásky i na očko k zavěšení.
Konec drátu si připájíte k pásce v místě, kde bude později očko, za které bude šperk viset. S obrubou začněte vždy na zadní straně šperku.
Drát vytvarujte dokonale a přesně podél měděné pásky a dobře zacínujte za stálého nanášení letovací vody. Tato obruba z drátu šperk nejen esteticky výrazně vylepší, ale především zajistí, aby kámen z cínu nevypadl. Pokud máte hotovou a zacínovanou obrubu ze zadní strany, přejděte s drátem plynule přes pásku na přední stranu a udělejte stejnou obrubu podél pásky i na této straně kamene.
Na přední straně můžete pomocí drátu tvořit různé zdobení a dekorace.
Konec drátu ketlovacími kleštěmi stočíte tak, aby těsně u kamene vytvořil očko k zavěšení.
Očko opět pečlivě zacínujte.
Nyní šperk opět důkladně omyjte teplou vodou a jarem, osušte a můžete případně na celou plochu cínu nanést patinu. Patinu buď necháte uschnout, nebo do hadříku otřete její přebytek, a nakonec šperk vyleštíte ocelovou vatou. Máte-li šperk hotový, je nutné jej alespoň na 24 hodin uložit do antioxidačního přípravku (nalijte trochu antioxidantu do zipového igelitového sáčku a šperk do něj vložte). Pokud byste cínový šperk do antioxidantu nedali, bude brzy nehezky šednout a zcela ztratí svůj lesk.
Cínováním lze tvořit zajímavé, složité a velmi efektní šperky i dekorace. Pokud se této metodě chcete důkladněji věnovat, rozhodně doporučuji navštívit vhodný kurz se zkušeným lektorem. Můžete se naučit nejen základy, ale i pokročilejší techniky, jako je práce s měděným plechem, usazení kamene do cínu bez použití olepovací pásky a další.
